Co život čeká od nás

24. března 2014 v 10:46 |  Smysl života
Jen málo kdo z dnešních mladých lidí,marně hledajících nějaký smysl života měl takovou příležitost jako Frankl nebo čeští političtí vězni z 50.let aby mohli překonat svoji sebestřednost a uvědomit si,že nežáleží na tom co My čekáme od života,o čem My sníme a po čem toužíme,ale že záleží na tom,co život očekává od nás...
toto pochopení je obvykle jedním z předpokladů osvícení-pokud´ jdeme k němu západní cestou smyslu.

Ted Vás poprosím se zamyslet nad tím,co Vy čekáte od života a co si myslíte,že život očekává od Vás...
V oblasti bití je to stejný obraz, na stejné úrovni jako je v oblasti vesmíru spojován s Kopernikem, jakmile dospějeme k tomuhle malému Satori, už to nejsme my, kdo klade otázku,kdo se ptá po smyslu života, ale naopak sme to my kdo na tuto otázku, kterou nám život klade každý den a každou hodinu musíme odpovídat.. ne slovy, ale celou svou existencí a ani ne tak odpovídat, jako se životu zodpovídat a tyto otázky, jakmile je jsme schopni vnímat jsou zcela konkrétně jedinečné, stejně tak jako jsou odpovědi každého z nás na ně jedinečné a neopakovatelné, protože v každé situaci život chce tedy po nás něco úplně jiného a každý z nás zároveń podobnou situaci obvykle prožívá úplně jinak a my opravdu žijeme, jen když žijeme pro něco a nebo pro někoho, když nejsem zaměřena na něco, co jsem já sama a nejen individualní člověk, ale celá skupina lidí, národ, civilizaci, lidstvo...
Několik let po 2svět.válce vyšetřoval lékař židovskou ženu,která měla na paži zlatý narámek
,,Krásný šperk´´poznamenal lékař..
,,Ano´´řekla žena
,,Jsou v něm zasázeny první zoubky mých devíti dětí.. tenhle zoubek patřil Mirian, tenhle Estern a támhleten Samuelovi, všechny skončili v plynové komoře... ´´
,,Proboha,jak můžete žít s takovým narámkem ´´zvolal lékař
,,Protože se starám o devět dětí, jejiž rodiče tam zahynuli ´´
Když se lidé,kteří si v lágru mysleli, že dosáhli nejhlubšího dna utrpení nakonec vraceli domů, poznávali že utrpení je bezedné a že obyčejný člověk, který celou válku trpěl nacistickou okupací se může chovat uplně stejně jako kápo v lágru. Vězeń přichází ke svému rodnému domu, tak jako o tom tisíkrát touženě snil, zazvoní a ten kdo mu měl otevřít a obejmout ho, mu nikdy neotevře a místo něj mu otevře nový obyvatel jeho domu s pohledem plným vzteku a nenávisti, že zrovna on musí mít takovou smůlu a zrovna tenhle chlap, kterýmu patřil můj byt musel přežít a jaký to ted´s tím budu mít do hajzlu komplikace..
Existují tři cesty transcendence, k sebepřesahu prostřednictvím hodnot smyslu života, jde jednak o tvůrčí hodnoty, žážitkové hodnoty a postojové hodnoty, jakási nejsytější trojice smyslu..., přičemž právě transcendence je podle Frankla tím nejjvyšším a univerzálním smyslem života a člověk, který nemá ani jednu z těch prvních dvou možností, nacházet smysl života v práci nebo ve vztahu, protože se dostal do beznadějné situace, kterou nemůže změnit má tady ještě třetí možnost, kterou Frankl považuje za nejdůležitější - v takovém případě k ní totiž může změnit postoj a tak změnit sebe - přerůst sebe sama, překročit, transcendovat a takováto transcendence je uskutečněním vejvyššího smyslu, může změnit nejen mě, ale i tu nejtěžší situaci ve které jsem, ve které se nacházím, na něco, co mě naopak nejvíc pozvedá. Z bezmocné oběti se tak mohu stát svobodným tvůrcem sebe sama i světa okolo mě. Je to jedna z nejdůležitějších západních cest mentálního člověka k osvícení, kterého tak mohl dosáhnout i v Osvětimi, je to cesta na jejím počátku stojí hrdina řecké tragédie, čelící nemilosrdnému osudu, cesta jejiž vrcholem je ukřižování na golgotě a epilogem miliony podvyživených, zavšivených a nahých věznů, který se navzájem podpírali ze všech sil,aby se udrželi na nohou a aby důstojně se zpěvem, modlibou ,,šmajl izrael´´na rtech stoupli do plynové komory...
 

Mapa není uzemím

21. června 2012 v 16:46 |  Mapa není uzemím
To o čem píši,není výzvou k útěku ze světa,ale k utěku ze světa slov,pojmů a myšlenek prožívaných jako skutečnost.
Ani takové pojmy ,,já´´ ,,ty´´-,,dobré´´,,zlé´´-,,život´´,,smrt´´nemají víc skutečnosti než ententiky z dětské říkanky a pochopení toho faktu nás osvobodí, nejen od hypnotické záměny slov a skutečnosti,ale i utrpení,které vzniká z této záměny a umožní nám vědomí vztup do skutečnosti takové jaká je - ted´ a tady.
Nikdy nepujde o to,abychom spálili všechny mosty k mentálnímu světu,kterému buddhisté říkají Sansára ("neustálé putování") ale o to,abychom se netrápili myšlenkami...i Bódhisattva se vrací po osvícení do Sansára a Kristus nás oslovuje jazykem tohoto světa a v tomto světě... i když jeho králoství není z tohoto světa.Nežijeme totiž v jednom světě,ale v mnoha světech,které jsou stavy vědomí.Žijeme ve světě myšlení,tzv.normálním skutečném světě,z mého hlediska je to však neskutečný svět,prožívání struktury myšlení,prožívání protikladných myšlenek o skutečnosti jako skutečnosti,tedy jeden z hypnotických stavů vědomí (slzavé údolí starého zákona)
Jiným stavem vědomí je spánek a jeho snový svět,dalším méně uvědomovaným stavem je trans - z neurologického hlediska aktivace sympatiku nebo-li negativní hypnóza - je součástí všech šamanských rituálů,náboženských obřadů,procesí a byl cílevědomě pěstován nejen v mimoevropských cicilizacích.Opakem transu je meditativní stav klidu,míru a vyrovnanosti,který je aktivací parasympatiku nebo-li pozitivní hypnóza,neměli bychom opomenout ani snění za bílého dne a celou řadu dalších stavů vědomí.Pozadím pro všechny tyto stavy vědomí je pak skutečnost,která je taková JAKÁ JE.Je to stav vnímání,kdy vjemy at už zrakové,sluchové či pocity nejsou převáděny do slov a myšlenek - nejde o stav imbecility nebo tuposti,ale naopak o stav nejvyšší inteligence,bdělosti - je to stav Samádhi,Nirvány,králostí božího v nás.,,Chtějte jen králoství boží a vše ostatní vám bude přidáno.´´

Nedostatek prožitku kterého koliv z těchto stavů je pak vyrovnávan jinou bolestnou cestou.Nedostatek transu vede nejen k rockovým koncertům,ale i k politickým vášním,procesům,alkoholismu,drogám...
Nedostatek meditativního ponoru vede k neurozách,psychozám,fobiím a podobně..Přílišné přebývání ve světě myšlenek je charakteristické pro naši civilizaci.
Kdykoliv prožívám neklid,nelibost,konflikt,vztek,zoufalství,stres a depresi neprožívám skutečnost,ale myšlení o skutečnosti založené na konfliktu,protikladech,které myšlení o skutečnosti umožńují,tj.když myslím - dávám víru jednomu z protikladu jako by byl skutečný a druhý popírám,dávám víru slovu... slovu,které bylo na počátku světa,tohoto světa,z jehož není mé králoství.Nikdy tedy neprožívám konflikt a tím i utrpení,které by pramenilo ze skutečnosti nebot´ ta je vždy taková jaká je...prázdá,prázdná od protikladů - mystik by řekl božská a tudíž nemůže způsobit neutrpení,nikdy se tedy nevztekám,nestresuji,netrápím pro něco skutečného,ale vždy jen pro myšlenku,protiklad o skutečnosti,pro štítek,nálepku,pojmenování skutečnosti,řečeno s Hamletem slova slova slova... Věci,lidé,situace nejsou dobré ani zlé,to naše myšlení je takovými činí... trpím tedy pro svoji nevědomost,nevědomou víru,že slova a myšlenky jsou skutečností,ale slova nejsou skutečností,tak jako mapa není uzemím a dokud nepochopím,dokud nepochopím,že nemyslím skutečnost,ale myšlenky,které ji symbolizují,pojmenovávájí - budu trpět,skutečně trpět,nejdříve psychicky a pak i fyzicky v geneticky oslabených částech těla a mého utrpení,které je hypnotickým jevem se nezbavím,dokud budu zaměńovat myšlenky a slova se skutečností.
Když nakreslím mapu Čech,může to být pro orientaci docela užitečné,ale co když tam nakreslím nějaké místo nebo cestu,která neexistuje,tj - co když použiju nějaké slovo,termín,pojem,který existuje v jazyce - tedy na mapě,ale nereprezentuje nic skutečného...,slova jako duše a tělo,nebe a peklo,já a nejá existují v jazyce....,ale existují jejich protějšky i ve skutečnosti? Není většina našich fylozofických a náboženských problémů spíše problémem lingistickým?
Čím víc užívám jazyka abych vysvětlil skutečnost - pravdu,tím víc se od ní vzdaluji.
Na Pilátovu otázku-co je pravda?! odpověděl Kristus mlčením stejně hromovým,jako bylo mlčení Buddhovo.Když pojmenuji skutečnost,není to už skutečnost,ale jméno,slovo.I slovo ,,já´´ od něhož se odvíjí naše myšlení a cítění je jen myšlenkou, symbolem,konceptem mě - jednou myšlenkou mezi mnoha.. symbolem mezi symboly nic víc,když ji ale považuji za sebe - za skutečnost,stává se hypnotickou sugescí,vírou,že jsem stejně něco tak statického,lineárního a odděleného od skutečnosti nekonečna.Jako slovo,,já´´,subjekt jehož protikladem je něco co nejsem já-,,nejá´´- objekt a jestli,že subjekt,,já´´ je jen protikladnou myšlenkou,neskutečnou iluzí ani objekt není ničím jiným!Prakticky to znamená že mé radosti a má utrpení nezávisí na objektu,to je na situaci,na ostatních lidech ani na mém postavení k nim,protože celá tato situace ,,já´´ versus ,,oni´´,já proti nejá existuje nej v mém myšlení,které ji pak dál hodnotí dobrou nebo špatnou,podle svého naprogramování,ale ve skutečnosti jsem vždy celou touto situací,tj situací vesmíru,která je TAKOVÁ JAKÁ JE,prázdná od myšlenek - božská.Ještě jinak - slova jako ,,já´´,,nejá´´,,duše´´,,tělo´´,,život´´,,smrt´´jsou slova a existují jen na mapě,když ji ale považuji za uzemí (za skutečnost),když se domnívám,že existují jim odpovídající skutečnosti stejně oddělené a statické jako slovní abstrakce,začnu celý vesmír vnímat jako Newtonskou sbírku oddělených věcí,rostlin,živočichů a lidí což je první omyl a když tuto neskutečnou situaci ,,já´´ a ,,nejá´´ dál hodnotím jako dobrou nebo špatnou pro mé neexistují já je to omyl na druhou a nedosti na tom,aby zmatení bylo úplné,je tu ještě omyl třetí-jestliže situace ,,já´´ versus ,,nejá´´ je vyhodnocená jako špatná,nastupuje síla vůle tuto situaci změnit.Začíná smrtící nekonečný zápas a čím víc zápasím ve jménu jedné sugesce proti opačné sugesci,tím víc skutečnosti sugesci dávám a tím hlouběji se propadám do hypnózy - čím víc zápasím s utrpením,tím víc trpím.
Osvobozením z tohoto utrpení nedosáhnu sebevypjatější vůlí a zápasem,ale jen poznámím neskutečnosti toho s čím zapasím a kdo zapasí a o co zapasí,jen poznání skutečnosti,,Pravda nás osvobodí.´´Poznání,pochopení že všechny praky a šípy zuřivého osudu,všechny objekty,jsou stejnými iluzemi jako naše ego,...jsme z téže látky jako naše sny...
Nejsou pak všechna fakta jako pevnost hmoty,fyzikální zákony jen naše kolektivní iluze,které podlehají modě stejně tak jako náboženství,věda,medicína nebo délka sukní? A každé setkání s něcím nepříjemným,špatným,zlým mě neujištuje,že opět jsem v neskutečném světě protikladu myšlení a vyzývá mě k prohlédnutí tohoto klamu,neskutečnosti mého utrpení,probuzení se z hypnózy,k transendenci Sansára do Nirvány,jednoty v niž pozorovatel se stává pozorovaným a je zde už jen pozorování.,,Je zde utrpení,ale nikdo kdo by trpěl´´
Ted´ by ste mi mohli vytknout,že mluvím o neexistenci já a přesto to slovo používám.Naše jazyky a gramatika bohužel už od dob Buddhových neodpovídá stavu poznání a je první hypnotickou indukcí,ale i kdyby ste nepřijali závěr o neexistenci odděleného,samostatného ,,já´ máte osvobození stejně na dosah ruky.Stačí pochopit,že at´ udělám cokoliv,nemůže to zlepšit ani zhoršit mě a nebo moji situaci,protože ta bude vždycky taková jaká je,at jsem v luxusní vile nebo v kriminálu,v Mercedesu nebo na vozíčku,zlepšení anebo zhoršení spočívá jen s porovnání s tím,JAKÉ by to mělo být a nejsem nespokojený,neštastný,zoufalý,nestresovaný právě proto,že skutečnost je taková jaká je a ne taková JAKÁ by měla být,tj.neskutečná a protože chci,aby skutečnost nebyla neskutečná,což ovšem není možné,trpím a budu trpět dokud i tuto past mysli neprohlédnu,dokud neprohlédnu,že neprožívám skutečnost jako opak neskutečného ideálu,ale stejně neskutečný opak tohoto ideálu,protiklad protikladu a tak žiju v neskutečnosti,stejně tak jako je tomu tak ve starém zenovém příběhu o huse a lahvi.
Bylo nebylo,jeden muž dal house do lahve a krmil ho,až se z něj stala husa,které začala být láhev těsná.
Ted již bylo třeba ji vyndat z lahve..,ale jak ji dostat ven? A nezabít ji vytahováním a nebo rozbitím lahve?
S tímto problémem se vysoký uředník Ricko obrátil na mistra Nansena.Mistr se jen usmál,zatleskal rukama a vykřikl,,HUŠ,podívej Ricko..´´ ,,ano Mistře´´,,Husa je venku´´ a husa byla venku z lahve.
Problémy,které nás tak stresují,flustrují a drtí v každodením životě,jsou problémy vytvořené naším logickým myšlením,které je řeší vytvářením nových problémů a tak se pohybujeme v začarovaném kruhu myšlení o myšlení.
Nejjednoduší způsob,jak dostat neexistující husu z neexisující lahve je proto zatleskat a křiknout na ni ,,HUŠ´´
Do kupé ve vlaku přistoupil muž,menší vag položil vedle sebe na stoleček u okna dal balíček salámu a do vagu začal házet jedno kolečko salámu za druhým,cestující,sedící v rohu to po chvíli nevydržel a zeptá se co to vlastně dělá.
,,Krmím kočku´´
,,cože?´´
,,Mno aby ste tomu rozeměl pane..´´
začal se svěřovat cestující u okna
,,Já jsem totiž alkoholik a když mám delirium,tak po mě běhají bílé myši a z toho mám strašnou hrůzu...proto sebou nosím všude kočku´´
,,áále..´´
namítl cestující v rohu
,,Vždyt ty myši jsou neskutečné!´´
..,,ta kočka přece taky´´
odpověděl cestující u okna a hodil do vagu další kolečko salámu.

Na každého,kdo udělal rozhodující krok k jednotě a skutečnosti číhá ale ještě jedna past.
Do cely zenového kláštěra vběhl rozzářený žák.
,,Mistře,mistře.. už jsem pochopil! Pochopil jsem! Není tu žádné tělo ani mysl,život,smrt,není tu ani žák ani mistr,Buddha.. nic není dobré ani zlé,všechno,co vidím a cítím je neskutečné,to co je skutečné je prázdné,žádné fyzikální jevy neexistují..!´´
Mistr tedy klidně a pozorně naslouchal,vzvedl hůl a začal žáka řezat hlava nehlava,ten se nejdříve pokoušel krýt rukama a pak se rozbrečel vztekem a bolestí.
,,Jestliže ve skutečnosti nic neexistuje a vše je prázdné..´´
řekl Mistr
,,odkud se tedy bere tvá bolest a vztek?´´

Žák totiž v euforii zaměnil dvě roviny abstrakcí.Na rovině tzv.atomové - neexustují hory,řeky,lidé...je jen tanec atomů na rovině jevů - toto vše existuje - ALE JE TO TAKOVÉ JAKÉ TO JE.
,,Když jsem začal studovat buddhismus...´´
řekl mistr
,,Hory byli horami,řeky byli řekami a když jsem si myslel že jsem pochopil - Hory nebyli horami,řeky řekami,ale ted,když jsem ukončil svá studia - Hory jsou opět horami a řeky řekami.´´

Neverbální vnímání vyžaduje jen dívat se na vše co vidím,poslouchat vše co slyším,pocitovat co právě cítím a to bez otázek soudů,bez hledání jakého koliv výsledku,prospěchu a to,co vnímám zároveń nepřevádět do slov a myšlenek,do symbolů skutečnosti a tak zažívat skutečnost přímo bez jejich prostřednicví,nebot´jsou mrakem,který zastřel pot,citit co cítím,vidět co vidím a slyšet co slyším a nechat vše,aby se to uspořádalo samo bez zásahu - vždyt o co to bude lepší o co to bude horší a naopak,mysl se uklidní a z dimenze iluzí vztoupí do klidu skutečnosti.Jak říkají zenový mistři:
,,Každý zásah do skutečnosti je jako přidělávat hadovi packy,barvit růže na červeno nebo učit ptáka létat.´´
Skutečnost už harmonická je - ve své takovosti,jen my sme se to ještě nenaučili vidět,protože nevidíme skutečnost,ale své myšlenky o skutečnosti.Dělám tedy to,co je třeba dělat bez snahy něco zlepšit a nebo zhoršit s plným vědomím,že není co zlepšit,ani kdo by to mohl udělat a tak postupně nacházím v každé činnosti její hluboký smysl - zázračnost nejobyčejnější denní práce - at je to zavázání tkaničky,vynesení odpadků anebo mytí nádobí..dělám tedy to,co je třeba dělat,bez snahy něco zlepšit anebo zhoršit a s plným vědomím,že není co zlepšit ani kdo by to mohl udělat a tak postupně nacházím v každé činnosti její hluboký smysl - zázračnost nejobyčejnějších denních úkonů at´je to zavázání tkaničky,vynesení odpadků anebo mytí nádobí.
Toto je realizace o kterou všechny ezoterní nauky tak usilují a která nespočívá v BUDOUCÍM dosažení čehokoli,ale v přítomném prožívání ted´a tady,aniž bychom převáděli prožitek do abstrakce slov a dvojrozměrných myšlenek.Lilie polní i ptactvo nebeské,jsou dokonalý v každém okamžiku svého bytí - zatímco člověk se na svoji dokonalost pořád jen připravuje a nebo na ni vzpomíná.Přitom každý je dokonalý,božský,takový jaký je,stačí jen odložit svou masku osobnosti - personu,jak říkali této herecké masce staří řekové,stačí jen přestat se rozhodovat mezi dvěma protiklady,protože oba jsou stejně neskutečné a tak každé rozhodnutí bude tragické.
Kdyby cokoliv bylo pouze dobré aniž by to bylo i zlé potlesk jednou rukou by byl na místě,ale jen když se protiklady dopńují zanikají ve skutečnost.
Je jedno,opravdu jedno jakou cestu zvolíme k návratu do vědomé jednoty,kterou jsme nevědomě zažívali jako rostliny,zvířata a děti,staneme se opět dětmi,ale se znalostí všech ošidostí a uskalí lidské i vesmírné hry.Vždycky je to znovuzrození dospělého dítěte,božského dítěte,,Nebudete-li jako děti,nevztoupíte do králoství nebeského.´´
Stejně jako už Freud mluvil pohrdavě o dětském,oceánském,nerozlišujícím vědomí a vyzdvihoval ego jako jako organizující princip soustředuje se většina náboženských a psychologických praktik na napravení a nebo polepšení našeho ega.
Stále jsme nepochopili co Buddha opakoval do omrzení - že není skutečné,že neexistuje,nemá biologickou,psychickou ani duchovní podstatu a je stejnou hypnotickou halucinací jako třídní boj,zisk nebo manželství.
Kdo chce zachránit duši svou- ztratí ji,ale kdo má odvahu prohlédnout neskutečnost ega,tak jako neskutečnost všech slov,pojmů a myšlenek,kdo podstoupí tuto duchovní smrt,zrodí se znovu se vším a ve všem.
Kdo umře,než umře,neumře až umře!

Abych se ale zrodil,musím umřít všem slovům,všem pojmům a myšlenkám a i těm nejvznešenějším,protože ty jsou nejsugestivnější,pokud jde ale o náš mentální svět,nespočívá celý pokrok převážně ve změně sugescí,kterým věříme a když naše víra v ně okorá,když vyprchá jejich sugestivní síla,nenazveme je pověrou a neohlížíme se po jiných zaklínadlech ? - místo duchů věříme na svaté,když svatý zevšední a zklamou,věříme fyzikálním zákonům,které postupně nahrazujeme novými.Viditelné modly sme nahradili neviditelnými,víru v duchy nahradilo náboženství,náboženství nahradila věda,ale utrpení a nemocnost se v průměru nezměnili navzdory novým sugescím,stále se radujeme a stále trpíme,trpíme v hypnotickém spánku - jen jeho indukce se mění,tak jak se mění obecný stav vědomí,forma se mění,ale podstata zůstává.Věda je náboženstvím dneška se všemi jeho dogmaty,zákony,příkazy vyžadováním poslušnosti a naprosté víry v každý momentální vědecký omyl jako by byl konečnou a absolutní pravdou,nemluvě o nepřipouštění názoru nikoho,kdo nebyl vysvětcen v příslušném oboru jeho pedanty a pokud byl a nezařadí se,je tu x komunikace.Věda sice už nevyžaduje jako fénické či astécké náboženství hekatomby krvavým obětí k viditelným modlám,ale ve stejné míře obětuje modlám neviditelným,vědeckým ideím,at už to jsou idee národa,pokroku,třídy,socialismu,rovnosti,svobody,demokracie,zisku..
Myslíte že chemické léky na jejich vedlejší učinky jen ve spojených státech umírá více lidí než na silnicích,jsou méně škodlivé než pytel zaječích paciček či jiných amuletů,našimi hosty se jimi stali jedovaté pilulky,ornáty nahradili bílé pláště,vůni kadidla a hranic smog a latina se rozředila do odborného pdytepe(umělý jazyk) přes všechen pokrok a díky vjemům,naše řeky jsou znečištěny,vzduch zamořen a jídlo otráveno.Ti,kdo se probudili z masové hypnózy,jako Buddha,Nágárdžuna nebo Kristus,jsou pronásledování,vysmíváni a jejich poselství je překrouceno v katechismech.Ano,už nevěříme v duchy,svaté,ale sme blíž skutečnosti,svobody bez iluzivních klapek a stejně iluzivních berliček...
Když se žák zeptal Buddhy o životě po smrti,odpověděl probuzený pevně a jasně.
,,Nemám žádný názor..osvobodil jsem se od všech názorů´´

Životní cíl

30. září 2010 v 20:32 |  Smysl života
    Skuste se schválně zamyslet nad tím,zda máte nějaký hlavní životní cíl a jaký Vám tento cíl dává smysl Vašemu životu....
    Jestliže ztratím nebo nemám cíl ve svém životě,pak lehce můžu podlehnout pocitu bezvýchodnosti,stejně jako jsem zažila já,která jsem velice často trpěla depresemi a měla jsem pocity,že jsem živou mrtvolou...výstižně to napsal Lev Nikolajevič Tolstoj ve své stejnojmené hře,,živá mrtvola´´ pocit nesnesitelné existenciální pustoty,prázdnoty,nicoty,bez jakého koliv smyslu.Život v takovém stroskotání a umírání za živa obvykle uvízne na mrtvém bodě než se pak začne propadat do naprosté zkázy místo,aby se vzepjal ke svému vrcholu-lidské velikosti,jaké by zas na druhé straně asi většina z těch opravdu velkých lidí nikdy nedosáhla během obyčejného všedního a poklidného života.Takovému nadlickému vrcholu se vzepřel např.nenápadný a tichý člověk jako byl Janusz Korczak,světoznámý pedagog a za války bezvýznamný vychovatel v židovském sirodčinci v Polsku.
    Když se gestapo rozhodlo sirodčinec zlikvidovat nabídli Korczakovi vzhledem k jeho mezinárodní proslulosti odchod do zahraničí.Korczak ale odmítl a šel do plynové komory společně s osiřelými dětmi,zdánlivě nesmyslně,protože nemohl doufat,že by svou obětí zachránil jen jedno jediné dítě,......ale pro všechny tyto děti-smrt-byla úplně jiná ,když umírali se svým milovaným učitelem ,než kdyby se ocitli ve chvílích smrti úplně sami.Kdyby Korczak přijal nabídku gestapa,odjel do zahraničí ,mohl napsat ještě hodně důležitých pedagogických děl ,ale byl by to ještě on sám?....Janusz Korczak?.... Nestal se tím-kým je,teprve až svou zdánlivě nesmyslnou smrtí?...Tím,že zemřel s dětmi,o které se staral,stvrdil vše,co napsal o výchově a své lidství uchoval na věky živé.
Nelly Sachsová-židovská básnířka,později nositelka Nobelovy ceny,kterou nacisti propustili z tábora smrti napsala o Osvětimi báseń:

ó komíny nad důmyslně vystavěných příbytcích smrti,
když tělo Izraele rozpuštěné v dýmu putovalo povětřím,
než přijala jej hvězda,
která zčernala jak kominík,
nebo to potemnělo Slunce?

   Podle Nelly Sachsové,aby člověk,v jeho žilách koluje věc Osvětimi,nepropadl paranoi je nezbytná Metaoina-přesvědčení starých řeků,že všechno to příšerně,nespravedlivé-má před bohem a věčností nedozíravou cenu.Každému není dáno dosáhnout takové velikosti jako Korczakovi nebo Estern Hilezum,která se dobrovolně přihlásila do koncentráku,aby tam mohla pomáhat ostatním a našla smrt.
   Frankl se v jedné ze svých mnoha knih zmińuje o svém příteli z lágru,jehož osud byl zcela odlišný.Tento přítel měl sen a ve snu mu řekl nějaký autoritativní hlas,že se může zeptat na cokoli chce a dostane pravdivou odpověd´.Přítel se hlasu zeptal:
,,Kdy proboha pro mě už skončí tahle příšerná válka?´´
,,30.března..´´
odpověděl hlas.Tento sen se příteli zdál v únoru 1945.Vězni,kteří se o tomto zvláštním snu dozvěděli,zachvátila obrovská naděje,ale čím víc se blížilo datum 30.března,tím bylo jasnější,podle zpráv,které do tábora pronikli z venčí,že není možné,aby se do té doby fronta natolik přiblížila ,že by došlo k jejich vysvobození.
   29.března Franklovo přítel onemocněl,dostal vysoké horečky a 30.března,kdy měl být od nesnesitelného utrpení osvobozen upadl do delíria a ztratil vědomí.Příští den zemřel na skvrnitý tif,k jeho individuálnímu osvobození došlo na den přesně...
   ,,I když nevidím zelené pastviny,ale jen nespravedlnost,bolest a zklamání,pak to,co zakouším jako nespravedlnost,bolesti a zklamání jsou ve skutečnosti mé zelené pastviny,na které mě přivedl pán´´napsal Jan z pod Kříže.Janovo pojetí se velice blížilo tomu,co se zná z judaismu.
Prožívat tento okamžik a dívat se na všechno s vědomím,že právě ted´ jsem na vrcholu blaha´´

Skuste se na okamžik v této chvíli,kdy se Vám nic zlého neděje(at´ s otevřenýma nebo zavřenýma očima )uvědomit si,že právě ted´-ted´ jsem na vrcholu blaha....
 


Logotest

28. září 2010 v 12:29 |  Smysl života
Největší záslouhou Frankla je,že do psychoterapie uvedl konceps smyslu života,který se před jeho vystoupením prakticky nepoužíval ,protože psychologii považoval za příliš vědecký  nebot´ se nedá objektivně změřit.Nejlepší Viktorova žačka Elizabeth Lukasová vytvořila tzv.LOGOTEST,však základy k tomuto testu položil Frankl on sám tzv.niktovým křížem,protože podle nich naplnění smyslu života není žádnou paraelou úspěchu,ale na druhé straně napomáhá zmírnit sklon k zoufalství,flustraci,depresi,oslabení imunity a naopak zlepšuje naši odolnost vůči nemocem a dává nám schopnost zaujmout pozitivní postoj...

Přečtěte si nasledující tvrzení.Jsou -li mezi nimi taková,s nimiž se osobně shodujete tak,že by mohli být výroky Vaše ,napiště si prosím k nim ,,Ano´´.Jsou-li mezi nimi některá,která obsahují úplný protiklad Vašeho osobního mínění,napiště k nim ,,Ne´´
je zde oddělení číslo I.kde ,,ano´´pro Vás bude znamenat 0 bodů a ,,ne´´ 2 body

1.Mám jisté představy,jaký bych měl být a jak bych měl dosáhnout úspěchu a pokouším se všemi silami tyto představy uskutečnit.

2.Citím se dobře pouze v bezpečí domova,v kruhu rodiny a rád bych přišel k tomu,abych vytvořil takové prostředí také dětem.

3.Ve své práci v povolání,které toho času vykonávám nebo pro které se teprve vzdělávám,nacházím celé své naplnění.

4.Mám vůči jednomu nebo více jiným lidem zavázky a vztahy,jimž dostát mi přináší radost.

5.Existuje obor,který mě vzlášt´ zajímá,v němž bych se mohl něco přiučit a jímž se zabývám kdykoliv mám čas.

6.Mám radost ze zážitkůjistého druhu (požitek z umění,z porozování přírody apod.) a nerad bych je postrádal.

7.Pevně věřím v náboženské nebo humanistické úkoly(nebo úkoly ve službě pokroku) a jsem jim k dispozivi.

8.Můj život je zastíněn nouzí,starostmi nebo nemocí,ale přesto se ze všech sil snažím tuto situaci zlepšit.

oddělení II.
Zaškrtněte si prosím odpovědi,jak často jste už měli následující zážitky a snažte se být poctivý,je to jen pro Vás.Odpovědi jsou tři:,,velmi často´´kdy se jedná o 2body ,,tu a tam´´ 1bod a třetí ,,nikdy´´ 0 bodů,vyjímkou je otázka číslo 5,kde ,,velmi často´´je 0 bodů,odpověd´,,tu a tam´´ 1 bod a  ,,nikdy´´ 2 body

1.Pocit bezmocného hněvu,protože jste se domníval,že všechno,co bylo dosud,dělal ste zbytečně.

2.Přání být ještě jednou dítětem a moci všechno zažít znovu od začátku.

3.Zjištění,že se pokoušíte dělat před sebou nebo před jinými osobami svůj život hodnotnější,něž skutečně je.

4.Odpor zatěžovat se hlubokými nebo nepohodlnými myšlenkami o svém konání a působení.

5.Naději,že budete moci z nějakého nezdařeného záměru nebo z nějakého neštěstí udělat pozitivní událost,když pro to nasadíte všechny své síly.

6.Myšlenku,že tváří v tvář smrti budete muset říci,že nestálo za to žít.


              -------------------------      -----------------------------         ----------------------------

Osoby s největším naplněním smyslu,jsou tací,kteří  dosáhli počtu bodů od nuly do šesti.

Se středním naplněním smyslu od 7 do 16.

S nejnižšším naplněním smyslu od 16 do 28.

Musím podotknout,že se jedná o proměnlivou věc a když si tento test uděláte třeba za dva dny uvidíte sami,jak snadno se mohou odpovědi změnit.

http://nd04.jxs.cz/058/273/dc63e7f36e_68247500_o2.png

http://nd04.jxs.cz/610/308/32fd8f4fb0_68247339_o2.png

Smysl života

8. září 2010 v 21:17 |  Smysl života
   Někdo možná zažil rozvod,který ho připravil o děti,majetek a o všechno,někdo možná ztratil práci,která ho naplńovala a přinášela mu štěstí,někdo možná nemohl studovat obor po kterém toužil,nevím zda si dokážete představit což asi já ne,co člověk zažívá když přijde o všechno a je vržen do koncentračního tábora,kde zažívá všechny podoby ponížení.
   Franklovi kromě toho zabili spoustu přátel přímo před očima,viděl jak řada spoluvězńů spáchala sebevraždu,zatímco jiní to prostě vzdali,stratili vůli žít a zemřeli.Jak Napsal Paul Tilich.
,,Láska k životu je asi tou největší formou odvahy jaká existuje.´´

Ivan Martin jirous zvaný magor o tom napsal:

Pořád pane věřím,
že mě nevydáš té zvěři,
tak pevně trvám v naději,
přesto když katr zařinčí,
leknu se,že je v vavřinci svatému rošt mi chystají´´

    Frankl v mezní situaci koncentračního tábora dospěl k poznání,že nejvíc záleží na tom,jak se postavíme k tomu vnějšímu nebo vnitřnímu omezení své existence.Z ničeho nic se nám může stát,že nám nějaká vnější okolnost nečekaně znemožní žít tvoživý život,ve kterém zhruba třetina lidí nachází smysl života např.muž zbankrotuje,ztratí práci,která ho naplńovala.V takovém případě můžeme bud´ uplně rezignovat,vzdát se sebe sama,své vnitřní autonomie a svobody a vydat se napospas silám zkázy a nebo v souladu se svými instinkty ,se svou biologickou podstatou narušenou ztrátu smyslu se pokoušet přežít,žít...i když už nemám pro co...a tak jako my si např.za určitých okolností klademe otázku: Přežiju infarkt?Rakovinu?nebo jinou vážnou nemoc..
    Každý z Franklových spoluvězńů si kladl otázku :
,,Přežiju Lágr?protože jestli to nepřežiju,pak všechno to utrpení,které musím každý den znovu a znovu podstupovat nemá žádný smysl.´´
a myslím,že totéž si říká vážně nemocný po dalších operacích a chemických ozařování apod.
    Zbitý a ponížený Frankl si ale začal uvědomovat,že pokud má náš život vůbec nějaký smysl,pak jej musí mít i v utrpení a život je už smysl zavisí na tom,zda se z lágru dostane nebo ne,zda se uzdraví nebo ne,by zvlastně nemělo ani cenu žít,protože i když z nějakého důvodu nemůžu žít tvořivý život ,dělat svou práci,která mě naplńuje a nebo nacházet naplnění v partnerském vztahu či v rodiném životě at´ vlivem vnějších okolností nebo vnitřních,jako je nemoc,stáří...TEPRVE všechna tato omezení,neštěstí,nouze a prohry dělaj z lidského života jeden velký celek  a tento celek v sobě obsahuje i utrpení,způsobené jak lidmi,tak i osudem a především samu smrt.
   Smysl nemůže být jen štastný,naplněný nebo alespoń normální život,to už jen vyžaduje vidět trpícího člověka úplně jinak,zcela nově... a Frankl byl první v dějinách psychologie,kdo nabídl trpícímu člověku NÉ prášek nebo posmrtnou útěchu,ale možnost nalezení smyslu utrpení,díky kterému je může teprve přijmout a pak i překonat.Díky tomu pak může člověk i dozrát ve svém údělu tím,že se učí rozumět výzvě,která je obsažena v jeho utrpení.Dostává se do nové,VYŠŠÍ dimenze,dimenze prožívání smyslu,která odnímá utrpení mučivou bolest nesmyslnosti.
    Hledání smyslu znamená hledání hodnot jak postojových,tak i hodnoty,které život přesahují,ABSOLUTNÍHO nejvyššího smyslu.Na druhé straně schopnost trpět není vrozená,ale musíme se ji během života teprve naučit... a toho vnitřního přemáhání je zároveń procesem sebeutvářejícího růstu.Když člověk přijme své utrpení,kromě ulehčení,zažívá i růst duševní síly.
   Chápe,že trpět je součást lidského údělu a podstaty člověka homosapience,že to je proces zrání,který vede k největší vnitřní svobodě navzdory všem vnějším závislostem a úspěchům.Franklovo poselství z lágru říká,že stejně jako pravda i smyslplné utpení OSVOBOZUJE.
Ivan Martin Jirou zv.magor o tom napsal:

Jílmi prorostlé břečt´anem,
v korunách budu -jmelí,
veselejší se nestanem,
proč bychom smutní být měli,
za plotím mříži na oknech,
ruce v poutech dané,
to abych,aspoń v těhle zdech,
sepjaté měl je pane

   Jak to měl ale frankl vysvětlit svým zoufalým spoluvězńům na půl šíleným z hladu,nevyspání,dřiny a stále přítomné a zcela nesmyslné krotřičky smrti a nebo co by poradil současnému muži a ženě,kteří přišli o všechno a nikdy předtím se nepokoušeli meditovat a nikdy o ničem takovém ani neslyšeli.
  Po celou dobu svého pobytu v lágru Frankl okolo sebe viděl,že rezignaci propadli především ti,kteří v sobě nenašli žádnou vnitřní oporu i kdyby iluzivní a v budoucnosti před sebou neviděli nic,na co by se mohli těšit...tedy nic co se stává v součastnosti zrazeným,rozvedeným,nezaměstnaným alkoholikům,narkomanům,bezdomovcům,beznadějně zadluženým lidem a dalším,kteří mají pocit,že nemají žádnou budoucnosta tím ani žádný cíl a smysl,což naprosto znehodnocuje jejich současný život.Nutí je to,aby z hlediska věčnosti,kterou věčně lidi zastupuje budoucnost,dívali na svůj přítomný život vzorným úhlem minulsti,do které se ale nikdo nikdy nemůžeme vrátit,to v nich vyvolává pocit absolutní bezvýchodnosti...
Když dokážeme vidět konec,např.dluhové pasti,nezaměstnanosti,vážného onemocnění nebo mučivého partnerského vztahuńemůžeme si v budoucnosti vytýčit žádný životní cíl....
a přitom právě takový cíl budoucnosti vytváří duchovní oporu,která nám umožńuje překonat současnou bezvýchodnost a chrání nás před tím,abychom do ní plně neupadli.
Kde je cíl,tam je i vůle a smysl,takový pevný bod budoucnosti utváří pak celou naši přítomnost Frankl říkal,že bez něj vůbec nemůžeme existovat,přitom ale tyto dva pojmy -životní cíl a smysl života v žádném případě nejsou jedno a totéž.Jak si vybíráme náš životní cíl?Rozumem nebo citem?,, ROZUM NEDOKÁŽE CHTÍT´´ říká David Hume.
Je to cit a pokud nám cit dá cíl,cestu k němu pak můžeme volit racionálně,ale cíl cesty nám racionalita určit nedokáže,tak jako seberozumnější důvody nám nedají nedokáží abychom se do někoho zamilovali .Hlavní cíl života,konec,který korunuje dílo,je vyjádřením toho,k čemu směřuje náš život.Smysl života ředstavuje zdůvodnění proč bychom měli dosáhnout určitého cíle a jakou cestu zvolit,abychom se k tomuto cíli co nejvíce přiblížili.

Zamyšlení nad rozhodnutím

8. září 2010 v 21:09 |  Smysl života
   Skuste se zamyslet nad tím zda ste udělali v životě nějaké klíčové rozhodnutí at´ už vědomě nebo nevědomě,které zcela změnilo váš život pozitivně nebo negativním způsobem a proč ste se takto rozhodli nebo nerozhodli?!..
    Pro každého z nás je to zkouška kříže eksperimentum krucis,jak ji nazývá Frankl a u nás Patočka(český fylosof)=Mezní zkouška,kdy se nejvíc a zcela vědomě musíme rozhodnout zda podlehneme mocným silám vnějšího nebo vnitřního prostředí,at´ už to byl kdysi vztup do strany ,podepsání smlouvy spolupráce nebo vynucené udání,kdy nám chtěli uloupit i to poslední,co nás dělá nejvíc samotnými-duchovní svobodu a přinést nás do stavu úplného sebezhnusení,protože i v těch nejextrémnějších situacích,kdy nejsme výsledkem jejich působení,ale svého rozhodnutí.
    Franklovi se kromě těchto úvah,při všech poníženích,hladovění,nevyspání,nelidské dřině bití a ohrožení života,pořád vracela jako mantra slavná Dostojevskijho věta:
,,Bojím se jen jednoho,abych nepřestal být hoden velikosti svého utrpení .K tomu se nikdy nesmím snížit.´´
říkal Dostojevskij(ruský prozaik,spisovatel)
,,a to i bez ohledu ne to,kolik toho musím ještě odtrpět´´
doplńoval ho velký pražský básník jazyka německého ???????
Nebot každé utrpení nám dává možnost odčinit i naší vinu ,kterou už jinak odčinit nemůžem a každý z nás se nejednou provinil ,protože k přirozenosti člověka patří i to,aby páchal skutky,které kdyby mohl by později vzal zpátky .Náš úděl je takový,že máme svobodu spáchat i nějakou neodpočinitelnou vinu,ale zároveń ,touhu a stále přítomnou povinnost ji odčinit a kdyby místo přijetí plné odpovědnosti za svoji vinu ji sváděli na okolnosti jako třeba těžké dětství,rozvod rodičů a pod.pak by nám tato vina vzala i poslední zbytek důstojnosti a to,že i navzdory svému největšímu provinění sme a ještě stále zůstáváme člověkem.Každý z nás má tak plné právo cítit se provinilým a tím i zároveńi právo na to aby utrpení,které způsobil a které už nemůže jinak odčinit -odčinil alespoń VIA NEGATIVA vlastním utrpením než předstoupí před nejvyššího soudce .Jednou z nejsilnějších scén z Dostojevskijho zločinu a trestu je vjev,ve kterém Raskojekov prosí Soničku,aby mu přečetla příběh Evangelia o vzkříšení Lazara.Poklaní se ji až k zemi a říká:
,,To jsem se nepoklonil Soničko ,ale v tobě všemu všemu lidskému utrpení ´´
,,a jak svíčka odkapává...´´
napsal Jaroslav Pelikán
,,ozařuje svým skomírajícím světlem vraha a nevěstku ,kteří se tak podivně sešli u četby věčné knihy´´
a  který chápe Dostojevskij jako vtělení Máří Magdaleny a nového Lazara.
Tato nevěstka opětovala nejen své tělo i pověst,ale vzala na sebe i hrůzu věčného zatracení ,aby pomohla rodině svého otce a přitom nikdo z počestným moskvanů nemiloval boha jako ona,protože její láska k bohu,je láska k druhým a obětováním se za ně.Při setkání těchto dvou vyvrženců Raskojekov nakonec pochopí,že se musí vyznat z vraždy staré rychtářky a zlíbat půdu,kterou tak poskvrnil prolitou krví,
,,Až do tedka jsem Soničko byl mrtvím Lazarem,ale díky tobě mě Kristus vzkřísil ´´
Příběh Evangelia je pravdivý.Raskojekov vztane a s pokorou jak svatá Rus,jde na svou golgotu a nevěstka ho následuje pár kroků za ním.Skuste o tom přemýšlet.....

Viktor Emil Frankl

17. srpna 2010 v 10:34 |  Smysl života
(26.3.1905 - 2.9.1997)
    Otázku smyslu života se obvykle klademe až v pozdějším věku než tenager Persivál a nejčastěji,když se setkáme s velkým utrpením,at´ vlastním nebo někoho blízkého...Jinak tomu bylo v případě Viktora Frankla,později světově proslulého lékaře,spisovatele a později zakladatele logoterapie nebo-li léčení smyslu života.Jeho matka,jak bylo před válkou ve Vídni zvykem,pocházela z Prahy a otec z jižní Moravy.
   Frankl mladý lékař po promoci se jako žid ,žijící na sklonku 30.let ohrožen pádem Vermachtu ocitl v mezní situaci a řešil dilema-utéct nebo zůstat - utéct znamenalo život a svobodu - zůstat -koncentrační tábor a pravděpodobně i smrt.
   Frankl jako lékař dostal vízum do spojených států,ale jen pro sebe a už né pro svoje stárnoucí rodič,životní realita mu tak uštědřila základní lekci,která dřív nebo později nemine nikoho z nás a jejiž poselství je nesmlouvavě jasné.Svět není tedy pro to,aby nás dělal št´astným.Jednu noc měl v té době neklidně spící Frankl živý sen,zdálo se mu ,že mu je souzeno přijmout úděl židovského národa a spolu s ostatními se stát jednou z obětí neznámého božstva germánské valhali.Když se na sen snažil zapomenout,nejsilnější obrazy se mu z něho stále vraceli.Pak jednou večer přišel z kliniky domů a na stole v příjimacím pokoji ležel roztříštěný kus mramoru.Jeho otec byl zbožný žid a když o křišt´álové noci byla zničena vídeńská sinagoga našel v jejich troskách tento kámen,který byl součástí Mojžíšových desek z desatera.Na mramoru byl hebrejsky nápis,když se Frankl otce zeptal co to znamená ,otec začal číst:
,,Cti otce svého i matku svou´´
V tom okamžiku Franklovi se zalili oči slzami a rozhodl se,že vízum nechá propadnout a zůstane.Po příchodu Vermachtova zatčení Frankl s jeho ženou a rodiči byli převezeni v dobytčích vagonech do Terezína,který sloužil jako sběrný tábor.Zde jeho 80.letý otec vážně onemocněl a když umíral v nesnesitelných bolestech,Frankl mu dal morfium,které se mu podařila do tábora propašovat a ulehčil tak jeho smrt.Potom si uvědomil,že jeho nesmyslné rozhodnutí zůstat,které mu všichni známí vymlouvali,mělo přece jen nějaký smysl.Potom ale přišel den do koncentračního tábora.Frankl svou mladou,krásnou ženu,než je rozdělili prosil,aby byla esesákům po vůli jen když jí to zachrání život,ale nikdy už ji nespatřil a ani nevěděl jak vlastně zahynula.Matku uviděl jen jednou a to dírou ve zdi ,když stála frontu do plynové komory a pokorně se modlila.Frankl se už jako mladý začal zabývat nemocí století,za kterou považoval strátu smyslu života.Začal psát knihu o logoterapii,léčení smyslem.Logoterapie byla později považována za třetí vídeńskou školu psychologie,vedle Freudovy psychosomatiky a Adlerovy individuální psychologie.I s Freudem si Frankl dopisoval jako středoškolák a Adler bydlel ve vedlejší ulici.z jeho psychologického spolku byl ale vyloučen pro svoji kritičnost.Pracovní název Franklovi knihy byl Lékařská péče o duši a když mu nedokončený rukopis esesmani vzali a zničili,byla to pro něho jedna z nejčernějších chvil zoufalství,ve které se mu ale nějakou záhadou vybavil nápis,který deně vídal na stěně terezínské latriny jako první přikázaní z nového desatera vězńů: ,,Vyser se na všecko a raduj z každého hovna.´´
   Naprosté bezpráví,kterému byl vystaven Frankla přimělo,aby si položil pro něho tehdy klíčovou otázku = Je člověk něco víc než jen produkt svého okolí a prostředí? Může pod tlakem nelidských poměrů,které vládli v lágru,jen zoufale bojovat o holé přežití a nebo se chovat i jednak jinak? ...zvlášt´ když viděl kolik původně tak slušných lidí se postupně začlo chovat čím dál sobečtěji a bezohledněji a nakonec doslova se rvát o kus žvance jako zvířata. Český básník Ivan Martin Jirous zvaný magor o tom napsal :

Po ránu mezi d´ábly vztávám ,
pomalu sám,se d´áblem stávám.
Když rozhlédnu se mezi vězni,
,,člověk´´mi nějak hrdě nezní...
spíš rozplizle a trochu vádně,
ačkoli jsem přímo na dně,
jen mé nutkání k oběšení,
nikdy mi asi nezevšední,
alespoń to pane vědět chci,
jestli už ted´ jsem v očisci.

   Frankl na rozdíl od českého básníka si kladl otázku ve filosofických pojmech,zda je to bití ,co určuje naše vědomí nebo zda by to přece jen bylo vědomí?..a právě život v lágru Franklovi ukázal,že nikdo není nazávislý na podmínkách,do kterých je vržen osudem,ale že i v absolutně šílených podmínkách,kdy prakticky jde každou chvíli o život, nemusíme ztratit své lidství a vnitřní svobodu a že člověku vydanému naprostým zrůdám a bestiím,tyto bestie mohou vzít uplně vše,kromě jediného...kromě toho,že se můžeme vždy svobodně rozhodnout a vybrat jak se k těmto poměrům,at´ už koncentračním táborům,dnešním dluhovým pastem,rozvodu,nebo kterého koli utrpení,které nám život přinese ,jak se k tomu postavíme a zaujmeme vnitřní postoj.Frankl to nazval Poslední svobou člověka.
,,Sovoboda není něco,co člověk může ztratit,ale svoboda jsem já´´říká Frankl
 Uvědomil si,že první věc ,kterou se musí v táboře naučit aby přežil a zároveń nepodda- je DISOCIOVAT SE ,oddělit,rozdělit,rozpojit od sebe,zaujmout určitý odstup od toho,čemu říkáme své ,,já´´V koncentračním táboře napsal v jedné ze svých knih : Byli dvě z největších liských praschopností=schopnost sebediscance a sebetranscendence,neustále existenciálně ověřované.´´Bez nich se lágr nedal přežít aniž by člověk nepropadl zezvířečtění.
   Když Frankl onemocněl skvrnitým tyfem,přežil především díky tomu,že uprostřed nemoci se začal pokoušet napsat znovu rukopis své zničené knihy (zajímavostí je že i  Goethe zamřel až tři měsíce po tom,co dokončil druhý díl Fausta,na kterém ve vysokém věku pracoval posledních sedm let.)
,,EXISTOVAT´´podle Frankla znamená vystupovat EX ze sebe a toho je schopen jedině člověk,zvíře to nedokáže a proto jeho vývoj je z veliké části ukončen.Jen člověk dokáže dosáhnout patřičného odstupu od sebe a nebo dokonce i jít proti sobě -proti své pudologické,biologické podstatě  a nebo ji překročit a i když z nějakých důvodů na své cestě k této disociaci ji nemůžeme dosáhnout-přesto nemusíme ztratit svou vnitřní svobodu a spolu s ní i lidskost...
  
  Frankl jako psychiatr uvádí příklad dvou duševně nemocných.Oba onemocněli stejným druhem bludného stihomamu poranoie..

1.z nich svého doměného pronásledovatele a mučitele zabije..zatímco
2.svému zdánlivému nepříteli a krutému mučiteli  odpustí..
protože narozdíl od prvního nemocného nejednal ze svého šílenství ,ale reagoval na ně a přesto,že byl šílený reagoval na své bludy,které považoval za skutečnost ,ze své hluboké lidskosti,které nezničilo ani jeho šílenství a tak navzdory vnějším nebo ještě strašnějším vnitřním podmínkám existuje ještě v každém z nás jekási vnitřní autonomie a vnitřní svoboda,svoboda rozhodnout se.
    Sigmund Freud byl přesvědčen,že když určitý počet lidí donutíme hladovět,postupně jak u nich bude narůstat potřeba jídla,všechny individuální rozdíly se setřou a místo nich nastoupí stejné pudové projevy neukojitelného hladu.
     Viktor Emanuel Frankl,který přežil 4 koncentrační tábory vydává svědectví o tom,že lidé jsou schopni ,navzdory tomu největšímu hladu a utrpení si zachovat lidskost.Svědectví,že ani tváří v tvář smrti nemusí být naše chování ovládáno podmínkami,ve kterých se nacházíme ,ale rozhodnutím,které uděláme,protože člověk je bytost,která se pořád a v každém okamžiku i když často nevědomě znovu a znovu rozhoduje kým vlastně bude a když to neděláme,rozhoduje za nás něco nebo někdo jiný a proto také tolik lidí až popuzeně odmítá přijmout názor,že většinu toho,co děláme nebo co jsme,sme si vybrali sami,už tím,že sme si nic nebrali a pro nic se nerozhodli a tak sme si to,co děláme vybrali nevědomě.Velká část totiž o takové možnosti volby a tím i vnitřní svobodě ani neví,proto se také vědomě nerozhoduje...je to jako bychom byli zamčeni ve vězeńské cele ,přitom měli v kapse klíč a vůbec o tom nevěděli.Nejdůležitější totiž není co se s námi děje,ale jak si s tím poradíme,jak se rozhodneme...Nemůžeme si vybrat co se nám v životě přihodí,ale vždycky se můžem rozhodnout jak se k tomu postavíme.Jakmile pochopíme,že tyto nejdůležitější věci v životě jsme se vybrali sami tím,že sme se určitým způsobem rozhodli,přijmeme i větší zodpovědnost za svůj život.
,,Někdy sakra musíme jít hodně dlouho po křivý cestě abychom se mohli rychle vrátit a vydat se tou rovnou a správnou.´´
a tak na současném stupni vývoje už nejsme odsouzeni k náhodnemu životu,ale ke svobodné volbě.
    Koncem 90.let na Harvardu bylo uskutečněno několik výzkumů jejiž autoři dospěli k závěru,že životní postoje jsou mnohem důležitější než inteligence,vzdělání,talent nebo štěstí,podle studie, postoje ovlivńuje až 85% našeho úspěchu v životě zatímco zbylích 15% je dosaženo až díky našim schopnostem nebo štěstím.Velký americký psycholog Villiam James napsal už dávno před franklem:
,,Největším objevem mé generace je,že člověk může změnit svůj život ,když změní své postoje.´´
                                           -------                ------           ---------

                   ,,Jsme svými životními postoji a naše životní postoje jsou námi...´´
  

Mýtus Krále Rybáře

28. července 2010 v 16:31 |  Smysl života


O prvním hledání smyslu života v novodobých evropských dějinách vypovídá jeden z pozdních Metanských mýtů jehož tématem je pravděpodobně velice časté duševní zranění v západním světě a to nejen od 12.stol.ale až po součastnost-je to hledání Grálu a je to jeden z těchto mýtů o Králi Rybáři z tohoto okruhu,tak jako pohádka bratří Grimmů o bezruké panně neboli bezručce-je to nádherný mýtický příběh zraněného ženství,které může vyléčit jen láska,je mýtem zraněného mužství,které může vyléčit jen nalezení smyslu-právě mýtus krále rybáře,přičemž samozřejmě hledání smyslu života není jen mužskou záležitostí.



   Žil byl jednou jeden malý princ,který uposlechl volání svého mladistvého srdce a vydal se do světa aby si vydobil své rytířské ostruhy a získal ruku té nejkrásnější princezny pod Sluncem.
    Opustil rodný hrad a za sedmero horami a sedmero řekami se ocitl v hlubokém a temném lese (v mýtu,který je naším kolektivním snem LES tak jako ve snu znamená NEVĚDOMÍ) a v tom lese zabloudil..
     Podle jedné verze mýtu nakonec přišel na mýtinu,kde byl opuštěný tábor,uprostřed oheń a na tom ohni se opékala ryba.Hladový princ vytáhl rožeń z ohně a dychtivě se zakousl do ryby,ale ta byla ještě příliš horká a tak si popálil ústa a to mu způsobilo nevyléčitelné zranění.Podle jiné verze mýtu se do tábora vrátil mladý muslimský válečník a bez výstrahy vystřelil na prince otrávený šíp,který ho zasáhl do pohlaví.
      V obou verzích mýtu bylo prince zranění nevyléčitelné.Neumožńovalo mu žít,ale zároveń ani umřít .Přitom nešlo o zranění,které poškodilo jeho sexuální schopnost,ale i tvořivost,schopnost být mužný a projevovat své city.Mýtus ještě dodává,že muslimský válečník pocházel ze Svaté země.Vážený mocný princ,který se po svém návratu domů a smrti otce stal králem se marně pokoušel vyléčit a nakonec zjistil,že se mu uleví jedině,když si sedne do rybářské lodky a loví ryby na jezeře,které bylo v blízkosti jeho hradu..jinak byl odsouzen k tomu,aby trávil čas v posteli nebo na nosítkách ve velkých bolestech (nejen ve snech ale i v mýtech a legendách Ryba ve staré řečtině Ichtus,dnešní Psália symbolizuje Krista.Biskup mívá mitru ve tvaru rybí hlavy na znamení toho,že je stoupencem Krista.V jednom ze starých obrazů je Kristus,jak sedí v rybářské lodce a loví rybu,kterou je on sám)Hlubinný psycholog Robert Johnson vykládá princovo popálení horkou rybou ve válečném táboře jako symbol svatého přijímání neboli přijetí křestanství,na které ještě nebyl připraven nejen on,ale i celá barbarská Evropa,jejiž mentalita byla na hony vzdálená mravním požadavkům a etice Evangelia.
      Tak jako většina středověkých rytířů i prince povznášela touha po něčem krásném a vznešeném-magnum,mysterium,po něčem,co není z tohoto světa,ale aby v tomto přežil místo nastavení druhé tváře musel mít ruku stále na jílci svého meče.Tento Artušovský mýtus je tak do jisté míry středověkou variací mýtu o ochutnání zakázaného ovoce vědění v zahradě rajské,jako něčeho,na co první lidé nebyli připraveni a co vedlo k jejich pádu.Král rybář je do jisté míry druhý Adam,který ale uvízl v pasti na rozhraní mýtického a mentálního,racionálního vědomí a není schopen žít ani v jednom z nich.
      Setkání s absolutnem na urovni vědomí,které ještě není zdaleka stabilizováno a na něco takového připraveno může vést k vážnému a nevyléčitelnému zranění-zranění ženskosti nebo mužnosti,které se mnoho mužů snaží vyléčit vysokým výdělkem,vilou,drahými auty,drahými dovolenými,postavením,novou ženou a pod.a to i proto,že ze stropu včerejších tužeb je dnes podlaha zítřejších očekávání...
       Současný muž je druhý král rybář-uvízl v pasti na rozhraní mentálního tj.racionálního a pluraritního vědomí a není schopen žít ani v jednom z nich.A čím je mentálnější a lépe se orientuje ve světě ,tím je zároveń neštastnější,protože štěstí je pocit a né myšlenka a čím je citovější tím je neštastnější,proto o to hůř se mu daří v tomto pragmatickém a racionálním světě.
        Poselství příběhu o králi rybáři nám říká mýtyckým jazykem,že za předčasné opuštění struktury vědomí musíme zaplatit vysokou cenu a život nám pak může připomínat (jak říkal už Carl Gustav Jung) jako nevyléčitelná nemoc s velice špatnou prognozou.Každý velký mýtus vyhrotí situaci až na samí okraj únosnosti,ale nikdy nás nenechá na holičkách...
        Víme,že na hradě trpícího krále rybáře se zároveń nachází Svatý Grál.V našem mýtu ho představuje pohár,ze kterého si Kristus připíjel s apoštoly o poslední večeři a pod křížem pak do něj Josef z Arimatie zachytil krev,která kanula z Kristova probodaného boku.
        Na hradě se každou noc konalo velké procesí ,ve kterém je nesen podnos na chléb z poslední večeře páně,kopí,které probodlo Kristův bok a nakonec zářivý pohár Grál,věčná variace na prastarý roh hojnosti a nebo kotlík hojnosti z antických a keltských mýtů.Jediný trpící král rybář se nemůže radovat ze vší té krásy a nevylečí ho ani příslib vykoupení,vyléčit ho nemůže žádná z těchto možností ,ale jen jaký si hloupý Honza z pohádek.
    V jazyce hlubinné psychologie,tak král rybář může být vyléčen jen tou částí své vlastní duše,která je nejvíc vzdálená jeho vědomému já a tudíš nejméně integrovaná do celku duše ,tou chlapeckou,nevinnou a naivní částí,ale jen pokud si i tato část jeho duše  položí základní otázku o smyslu tohoto všeho.. o smyslu života ...tuto část krále rybáře pak v mýtu představuje Persivál.
     Persivál nevědomí si svého rytířského původu se vydá jako hloupý Honza do světa,aby se stal jeden z nejslavnějších rytířů krále Artuše.V tomto mýtu se s ním setkáváme ještě jako s mladých chlapcem z letního podvečera,kdy vyjel z hlubokého lesa a ocitá se na břehu jezera (mýtického symbolu emocionality),daleko široko ani živáčka,jen na jezeře v malé lodce osamělý rybář .Když se ho Persivál zeptá na nocleh,muž v lodce mu dodpoví:
,,Dej se rovně touto cestou,která vede dolů,pak zatoč do leva a uvidíš padací moct ,po kterém přejdeš do hradu,kde budeš dnes vítaným hostem...´´
Pokyny jsou jasné....
     Nejdříve se bude Persivál ubírat tímto světem ,které vytváří mentální vědomí,pak zabočí do leva a přijde na most,který dělí tento svět od mýtycké imaginace a snění a ocitne se na hradě Grálu.Persivál se vydá na cestu podle instrukcí krále rybáře a je uvítán na hradě Grálu,kde zažije už zmińované procesí ,ale hned na poprvé krále nevyléčí ,protože si neodváží položit otázku=Co to všechno znamená?K čemu to slouží?Všechno to naše náboženství,kutura,civilizace a s nimi spojené utrpení?..Jaký celý ten murnaj má vlastně smysl ?Jaký smysl má vlastně můj život?Nebo co je jeho smyslem?...........

Kam dál