Viktor Emil Frankl

17. srpna 2010 v 10:34 |  Smysl života
(26.3.1905 - 2.9.1997)
    Otázku smyslu života se obvykle klademe až v pozdějším věku než tenager Persivál a nejčastěji,když se setkáme s velkým utrpením,at´ vlastním nebo někoho blízkého...Jinak tomu bylo v případě Viktora Frankla,později světově proslulého lékaře,spisovatele a později zakladatele logoterapie nebo-li léčení smyslu života.Jeho matka,jak bylo před válkou ve Vídni zvykem,pocházela z Prahy a otec z jižní Moravy.
   Frankl mladý lékař po promoci se jako žid ,žijící na sklonku 30.let ohrožen pádem Vermachtu ocitl v mezní situaci a řešil dilema-utéct nebo zůstat - utéct znamenalo život a svobodu - zůstat -koncentrační tábor a pravděpodobně i smrt.
   Frankl jako lékař dostal vízum do spojených států,ale jen pro sebe a už né pro svoje stárnoucí rodič,životní realita mu tak uštědřila základní lekci,která dřív nebo později nemine nikoho z nás a jejiž poselství je nesmlouvavě jasné.Svět není tedy pro to,aby nás dělal št´astným.Jednu noc měl v té době neklidně spící Frankl živý sen,zdálo se mu ,že mu je souzeno přijmout úděl židovského národa a spolu s ostatními se stát jednou z obětí neznámého božstva germánské valhali.Když se na sen snažil zapomenout,nejsilnější obrazy se mu z něho stále vraceli.Pak jednou večer přišel z kliniky domů a na stole v příjimacím pokoji ležel roztříštěný kus mramoru.Jeho otec byl zbožný žid a když o křišt´álové noci byla zničena vídeńská sinagoga našel v jejich troskách tento kámen,který byl součástí Mojžíšových desek z desatera.Na mramoru byl hebrejsky nápis,když se Frankl otce zeptal co to znamená ,otec začal číst:
,,Cti otce svého i matku svou´´
V tom okamžiku Franklovi se zalili oči slzami a rozhodl se,že vízum nechá propadnout a zůstane.Po příchodu Vermachtova zatčení Frankl s jeho ženou a rodiči byli převezeni v dobytčích vagonech do Terezína,který sloužil jako sběrný tábor.Zde jeho 80.letý otec vážně onemocněl a když umíral v nesnesitelných bolestech,Frankl mu dal morfium,které se mu podařila do tábora propašovat a ulehčil tak jeho smrt.Potom si uvědomil,že jeho nesmyslné rozhodnutí zůstat,které mu všichni známí vymlouvali,mělo přece jen nějaký smysl.Potom ale přišel den do koncentračního tábora.Frankl svou mladou,krásnou ženu,než je rozdělili prosil,aby byla esesákům po vůli jen když jí to zachrání život,ale nikdy už ji nespatřil a ani nevěděl jak vlastně zahynula.Matku uviděl jen jednou a to dírou ve zdi ,když stála frontu do plynové komory a pokorně se modlila.Frankl se už jako mladý začal zabývat nemocí století,za kterou považoval strátu smyslu života.Začal psát knihu o logoterapii,léčení smyslem.Logoterapie byla později považována za třetí vídeńskou školu psychologie,vedle Freudovy psychosomatiky a Adlerovy individuální psychologie.I s Freudem si Frankl dopisoval jako středoškolák a Adler bydlel ve vedlejší ulici.z jeho psychologického spolku byl ale vyloučen pro svoji kritičnost.Pracovní název Franklovi knihy byl Lékařská péče o duši a když mu nedokončený rukopis esesmani vzali a zničili,byla to pro něho jedna z nejčernějších chvil zoufalství,ve které se mu ale nějakou záhadou vybavil nápis,který deně vídal na stěně terezínské latriny jako první přikázaní z nového desatera vězńů: ,,Vyser se na všecko a raduj z každého hovna.´´
   Naprosté bezpráví,kterému byl vystaven Frankla přimělo,aby si položil pro něho tehdy klíčovou otázku = Je člověk něco víc než jen produkt svého okolí a prostředí? Může pod tlakem nelidských poměrů,které vládli v lágru,jen zoufale bojovat o holé přežití a nebo se chovat i jednak jinak? ...zvlášt´ když viděl kolik původně tak slušných lidí se postupně začlo chovat čím dál sobečtěji a bezohledněji a nakonec doslova se rvát o kus žvance jako zvířata. Český básník Ivan Martin Jirous zvaný magor o tom napsal :

Po ránu mezi d´ábly vztávám ,
pomalu sám,se d´áblem stávám.
Když rozhlédnu se mezi vězni,
,,člověk´´mi nějak hrdě nezní...
spíš rozplizle a trochu vádně,
ačkoli jsem přímo na dně,
jen mé nutkání k oběšení,
nikdy mi asi nezevšední,
alespoń to pane vědět chci,
jestli už ted´ jsem v očisci.

   Frankl na rozdíl od českého básníka si kladl otázku ve filosofických pojmech,zda je to bití ,co určuje naše vědomí nebo zda by to přece jen bylo vědomí?..a právě život v lágru Franklovi ukázal,že nikdo není nazávislý na podmínkách,do kterých je vržen osudem,ale že i v absolutně šílených podmínkách,kdy prakticky jde každou chvíli o život, nemusíme ztratit své lidství a vnitřní svobodu a že člověku vydanému naprostým zrůdám a bestiím,tyto bestie mohou vzít uplně vše,kromě jediného...kromě toho,že se můžeme vždy svobodně rozhodnout a vybrat jak se k těmto poměrům,at´ už koncentračním táborům,dnešním dluhovým pastem,rozvodu,nebo kterého koli utrpení,které nám život přinese ,jak se k tomu postavíme a zaujmeme vnitřní postoj.Frankl to nazval Poslední svobou člověka.
,,Sovoboda není něco,co člověk může ztratit,ale svoboda jsem já´´říká Frankl
 Uvědomil si,že první věc ,kterou se musí v táboře naučit aby přežil a zároveń nepodda- je DISOCIOVAT SE ,oddělit,rozdělit,rozpojit od sebe,zaujmout určitý odstup od toho,čemu říkáme své ,,já´´V koncentračním táboře napsal v jedné ze svých knih : Byli dvě z největších liských praschopností=schopnost sebediscance a sebetranscendence,neustále existenciálně ověřované.´´Bez nich se lágr nedal přežít aniž by člověk nepropadl zezvířečtění.
   Když Frankl onemocněl skvrnitým tyfem,přežil především díky tomu,že uprostřed nemoci se začal pokoušet napsat znovu rukopis své zničené knihy (zajímavostí je že i  Goethe zamřel až tři měsíce po tom,co dokončil druhý díl Fausta,na kterém ve vysokém věku pracoval posledních sedm let.)
,,EXISTOVAT´´podle Frankla znamená vystupovat EX ze sebe a toho je schopen jedině člověk,zvíře to nedokáže a proto jeho vývoj je z veliké části ukončen.Jen člověk dokáže dosáhnout patřičného odstupu od sebe a nebo dokonce i jít proti sobě -proti své pudologické,biologické podstatě  a nebo ji překročit a i když z nějakých důvodů na své cestě k této disociaci ji nemůžeme dosáhnout-přesto nemusíme ztratit svou vnitřní svobodu a spolu s ní i lidskost...
  
  Frankl jako psychiatr uvádí příklad dvou duševně nemocných.Oba onemocněli stejným druhem bludného stihomamu poranoie..

1.z nich svého doměného pronásledovatele a mučitele zabije..zatímco
2.svému zdánlivému nepříteli a krutému mučiteli  odpustí..
protože narozdíl od prvního nemocného nejednal ze svého šílenství ,ale reagoval na ně a přesto,že byl šílený reagoval na své bludy,které považoval za skutečnost ,ze své hluboké lidskosti,které nezničilo ani jeho šílenství a tak navzdory vnějším nebo ještě strašnějším vnitřním podmínkám existuje ještě v každém z nás jekási vnitřní autonomie a vnitřní svoboda,svoboda rozhodnout se.
    Sigmund Freud byl přesvědčen,že když určitý počet lidí donutíme hladovět,postupně jak u nich bude narůstat potřeba jídla,všechny individuální rozdíly se setřou a místo nich nastoupí stejné pudové projevy neukojitelného hladu.
     Viktor Emanuel Frankl,který přežil 4 koncentrační tábory vydává svědectví o tom,že lidé jsou schopni ,navzdory tomu největšímu hladu a utrpení si zachovat lidskost.Svědectví,že ani tváří v tvář smrti nemusí být naše chování ovládáno podmínkami,ve kterých se nacházíme ,ale rozhodnutím,které uděláme,protože člověk je bytost,která se pořád a v každém okamžiku i když často nevědomě znovu a znovu rozhoduje kým vlastně bude a když to neděláme,rozhoduje za nás něco nebo někdo jiný a proto také tolik lidí až popuzeně odmítá přijmout názor,že většinu toho,co děláme nebo co jsme,sme si vybrali sami,už tím,že sme si nic nebrali a pro nic se nerozhodli a tak sme si to,co děláme vybrali nevědomě.Velká část totiž o takové možnosti volby a tím i vnitřní svobodě ani neví,proto se také vědomě nerozhoduje...je to jako bychom byli zamčeni ve vězeńské cele ,přitom měli v kapse klíč a vůbec o tom nevěděli.Nejdůležitější totiž není co se s námi děje,ale jak si s tím poradíme,jak se rozhodneme...Nemůžeme si vybrat co se nám v životě přihodí,ale vždycky se můžem rozhodnout jak se k tomu postavíme.Jakmile pochopíme,že tyto nejdůležitější věci v životě jsme se vybrali sami tím,že sme se určitým způsobem rozhodli,přijmeme i větší zodpovědnost za svůj život.
,,Někdy sakra musíme jít hodně dlouho po křivý cestě abychom se mohli rychle vrátit a vydat se tou rovnou a správnou.´´
a tak na současném stupni vývoje už nejsme odsouzeni k náhodnemu životu,ale ke svobodné volbě.
    Koncem 90.let na Harvardu bylo uskutečněno několik výzkumů jejiž autoři dospěli k závěru,že životní postoje jsou mnohem důležitější než inteligence,vzdělání,talent nebo štěstí,podle studie, postoje ovlivńuje až 85% našeho úspěchu v životě zatímco zbylích 15% je dosaženo až díky našim schopnostem nebo štěstím.Velký americký psycholog Villiam James napsal už dávno před franklem:
,,Největším objevem mé generace je,že člověk může změnit svůj život ,když změní své postoje.´´
                                           -------                ------           ---------

                   ,,Jsme svými životními postoji a naše životní postoje jsou námi...´´
  
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama