Mapa není uzemím

21. června 2012 v 16:46 |  Mapa není uzemím
To o čem píši,není výzvou k útěku ze světa,ale k utěku ze světa slov,pojmů a myšlenek prožívaných jako skutečnost.
Ani takové pojmy ,,já´´ ,,ty´´-,,dobré´´,,zlé´´-,,život´´,,smrt´´nemají víc skutečnosti než ententiky z dětské říkanky a pochopení toho faktu nás osvobodí, nejen od hypnotické záměny slov a skutečnosti,ale i utrpení,které vzniká z této záměny a umožní nám vědomí vztup do skutečnosti takové jaká je - ted´ a tady.
Nikdy nepujde o to,abychom spálili všechny mosty k mentálnímu světu,kterému buddhisté říkají Sansára ("neustálé putování") ale o to,abychom se netrápili myšlenkami...i Bódhisattva se vrací po osvícení do Sansára a Kristus nás oslovuje jazykem tohoto světa a v tomto světě... i když jeho králoství není z tohoto světa.Nežijeme totiž v jednom světě,ale v mnoha světech,které jsou stavy vědomí.Žijeme ve světě myšlení,tzv.normálním skutečném světě,z mého hlediska je to však neskutečný svět,prožívání struktury myšlení,prožívání protikladných myšlenek o skutečnosti jako skutečnosti,tedy jeden z hypnotických stavů vědomí (slzavé údolí starého zákona)
Jiným stavem vědomí je spánek a jeho snový svět,dalším méně uvědomovaným stavem je trans - z neurologického hlediska aktivace sympatiku nebo-li negativní hypnóza - je součástí všech šamanských rituálů,náboženských obřadů,procesí a byl cílevědomě pěstován nejen v mimoevropských cicilizacích.Opakem transu je meditativní stav klidu,míru a vyrovnanosti,který je aktivací parasympatiku nebo-li pozitivní hypnóza,neměli bychom opomenout ani snění za bílého dne a celou řadu dalších stavů vědomí.Pozadím pro všechny tyto stavy vědomí je pak skutečnost,která je taková JAKÁ JE.Je to stav vnímání,kdy vjemy at už zrakové,sluchové či pocity nejsou převáděny do slov a myšlenek - nejde o stav imbecility nebo tuposti,ale naopak o stav nejvyšší inteligence,bdělosti - je to stav Samádhi,Nirvány,králostí božího v nás.,,Chtějte jen králoství boží a vše ostatní vám bude přidáno.´´

Nedostatek prožitku kterého koliv z těchto stavů je pak vyrovnávan jinou bolestnou cestou.Nedostatek transu vede nejen k rockovým koncertům,ale i k politickým vášním,procesům,alkoholismu,drogám...
Nedostatek meditativního ponoru vede k neurozách,psychozám,fobiím a podobně..Přílišné přebývání ve světě myšlenek je charakteristické pro naši civilizaci.
Kdykoliv prožívám neklid,nelibost,konflikt,vztek,zoufalství,stres a depresi neprožívám skutečnost,ale myšlení o skutečnosti založené na konfliktu,protikladech,které myšlení o skutečnosti umožńují,tj.když myslím - dávám víru jednomu z protikladu jako by byl skutečný a druhý popírám,dávám víru slovu... slovu,které bylo na počátku světa,tohoto světa,z jehož není mé králoství.Nikdy tedy neprožívám konflikt a tím i utrpení,které by pramenilo ze skutečnosti nebot´ ta je vždy taková jaká je...prázdá,prázdná od protikladů - mystik by řekl božská a tudíž nemůže způsobit neutrpení,nikdy se tedy nevztekám,nestresuji,netrápím pro něco skutečného,ale vždy jen pro myšlenku,protiklad o skutečnosti,pro štítek,nálepku,pojmenování skutečnosti,řečeno s Hamletem slova slova slova... Věci,lidé,situace nejsou dobré ani zlé,to naše myšlení je takovými činí... trpím tedy pro svoji nevědomost,nevědomou víru,že slova a myšlenky jsou skutečností,ale slova nejsou skutečností,tak jako mapa není uzemím a dokud nepochopím,dokud nepochopím,že nemyslím skutečnost,ale myšlenky,které ji symbolizují,pojmenovávájí - budu trpět,skutečně trpět,nejdříve psychicky a pak i fyzicky v geneticky oslabených částech těla a mého utrpení,které je hypnotickým jevem se nezbavím,dokud budu zaměńovat myšlenky a slova se skutečností.
Když nakreslím mapu Čech,může to být pro orientaci docela užitečné,ale co když tam nakreslím nějaké místo nebo cestu,která neexistuje,tj - co když použiju nějaké slovo,termín,pojem,který existuje v jazyce - tedy na mapě,ale nereprezentuje nic skutečného...,slova jako duše a tělo,nebe a peklo,já a nejá existují v jazyce....,ale existují jejich protějšky i ve skutečnosti? Není většina našich fylozofických a náboženských problémů spíše problémem lingistickým?
Čím víc užívám jazyka abych vysvětlil skutečnost - pravdu,tím víc se od ní vzdaluji.
Na Pilátovu otázku-co je pravda?! odpověděl Kristus mlčením stejně hromovým,jako bylo mlčení Buddhovo.Když pojmenuji skutečnost,není to už skutečnost,ale jméno,slovo.I slovo ,,já´´ od něhož se odvíjí naše myšlení a cítění je jen myšlenkou, symbolem,konceptem mě - jednou myšlenkou mezi mnoha.. symbolem mezi symboly nic víc,když ji ale považuji za sebe - za skutečnost,stává se hypnotickou sugescí,vírou,že jsem stejně něco tak statického,lineárního a odděleného od skutečnosti nekonečna.Jako slovo,,já´´,subjekt jehož protikladem je něco co nejsem já-,,nejá´´- objekt a jestli,že subjekt,,já´´ je jen protikladnou myšlenkou,neskutečnou iluzí ani objekt není ničím jiným!Prakticky to znamená že mé radosti a má utrpení nezávisí na objektu,to je na situaci,na ostatních lidech ani na mém postavení k nim,protože celá tato situace ,,já´´ versus ,,oni´´,já proti nejá existuje nej v mém myšlení,které ji pak dál hodnotí dobrou nebo špatnou,podle svého naprogramování,ale ve skutečnosti jsem vždy celou touto situací,tj situací vesmíru,která je TAKOVÁ JAKÁ JE,prázdná od myšlenek - božská.Ještě jinak - slova jako ,,já´´,,nejá´´,,duše´´,,tělo´´,,život´´,,smrt´´jsou slova a existují jen na mapě,když ji ale považuji za uzemí (za skutečnost),když se domnívám,že existují jim odpovídající skutečnosti stejně oddělené a statické jako slovní abstrakce,začnu celý vesmír vnímat jako Newtonskou sbírku oddělených věcí,rostlin,živočichů a lidí což je první omyl a když tuto neskutečnou situaci ,,já´´ a ,,nejá´´ dál hodnotím jako dobrou nebo špatnou pro mé neexistují já je to omyl na druhou a nedosti na tom,aby zmatení bylo úplné,je tu ještě omyl třetí-jestliže situace ,,já´´ versus ,,nejá´´ je vyhodnocená jako špatná,nastupuje síla vůle tuto situaci změnit.Začíná smrtící nekonečný zápas a čím víc zápasím ve jménu jedné sugesce proti opačné sugesci,tím víc skutečnosti sugesci dávám a tím hlouběji se propadám do hypnózy - čím víc zápasím s utrpením,tím víc trpím.
Osvobozením z tohoto utrpení nedosáhnu sebevypjatější vůlí a zápasem,ale jen poznámím neskutečnosti toho s čím zapasím a kdo zapasí a o co zapasí,jen poznání skutečnosti,,Pravda nás osvobodí.´´Poznání,pochopení že všechny praky a šípy zuřivého osudu,všechny objekty,jsou stejnými iluzemi jako naše ego,...jsme z téže látky jako naše sny...
Nejsou pak všechna fakta jako pevnost hmoty,fyzikální zákony jen naše kolektivní iluze,které podlehají modě stejně tak jako náboženství,věda,medicína nebo délka sukní? A každé setkání s něcím nepříjemným,špatným,zlým mě neujištuje,že opět jsem v neskutečném světě protikladu myšlení a vyzývá mě k prohlédnutí tohoto klamu,neskutečnosti mého utrpení,probuzení se z hypnózy,k transendenci Sansára do Nirvány,jednoty v niž pozorovatel se stává pozorovaným a je zde už jen pozorování.,,Je zde utrpení,ale nikdo kdo by trpěl´´
Ted´ by ste mi mohli vytknout,že mluvím o neexistenci já a přesto to slovo používám.Naše jazyky a gramatika bohužel už od dob Buddhových neodpovídá stavu poznání a je první hypnotickou indukcí,ale i kdyby ste nepřijali závěr o neexistenci odděleného,samostatného ,,já´ máte osvobození stejně na dosah ruky.Stačí pochopit,že at´ udělám cokoliv,nemůže to zlepšit ani zhoršit mě a nebo moji situaci,protože ta bude vždycky taková jaká je,at jsem v luxusní vile nebo v kriminálu,v Mercedesu nebo na vozíčku,zlepšení anebo zhoršení spočívá jen s porovnání s tím,JAKÉ by to mělo být a nejsem nespokojený,neštastný,zoufalý,nestresovaný právě proto,že skutečnost je taková jaká je a ne taková JAKÁ by měla být,tj.neskutečná a protože chci,aby skutečnost nebyla neskutečná,což ovšem není možné,trpím a budu trpět dokud i tuto past mysli neprohlédnu,dokud neprohlédnu,že neprožívám skutečnost jako opak neskutečného ideálu,ale stejně neskutečný opak tohoto ideálu,protiklad protikladu a tak žiju v neskutečnosti,stejně tak jako je tomu tak ve starém zenovém příběhu o huse a lahvi.
Bylo nebylo,jeden muž dal house do lahve a krmil ho,až se z něj stala husa,které začala být láhev těsná.
Ted již bylo třeba ji vyndat z lahve..,ale jak ji dostat ven? A nezabít ji vytahováním a nebo rozbitím lahve?
S tímto problémem se vysoký uředník Ricko obrátil na mistra Nansena.Mistr se jen usmál,zatleskal rukama a vykřikl,,HUŠ,podívej Ricko..´´ ,,ano Mistře´´,,Husa je venku´´ a husa byla venku z lahve.
Problémy,které nás tak stresují,flustrují a drtí v každodením životě,jsou problémy vytvořené naším logickým myšlením,které je řeší vytvářením nových problémů a tak se pohybujeme v začarovaném kruhu myšlení o myšlení.
Nejjednoduší způsob,jak dostat neexistující husu z neexisující lahve je proto zatleskat a křiknout na ni ,,HUŠ´´
Do kupé ve vlaku přistoupil muž,menší vag položil vedle sebe na stoleček u okna dal balíček salámu a do vagu začal házet jedno kolečko salámu za druhým,cestující,sedící v rohu to po chvíli nevydržel a zeptá se co to vlastně dělá.
,,Krmím kočku´´
,,cože?´´
,,Mno aby ste tomu rozeměl pane..´´
začal se svěřovat cestující u okna
,,Já jsem totiž alkoholik a když mám delirium,tak po mě běhají bílé myši a z toho mám strašnou hrůzu...proto sebou nosím všude kočku´´
,,áále..´´
namítl cestující v rohu
,,Vždyt ty myši jsou neskutečné!´´
..,,ta kočka přece taky´´
odpověděl cestující u okna a hodil do vagu další kolečko salámu.

Na každého,kdo udělal rozhodující krok k jednotě a skutečnosti číhá ale ještě jedna past.
Do cely zenového kláštěra vběhl rozzářený žák.
,,Mistře,mistře.. už jsem pochopil! Pochopil jsem! Není tu žádné tělo ani mysl,život,smrt,není tu ani žák ani mistr,Buddha.. nic není dobré ani zlé,všechno,co vidím a cítím je neskutečné,to co je skutečné je prázdné,žádné fyzikální jevy neexistují..!´´
Mistr tedy klidně a pozorně naslouchal,vzvedl hůl a začal žáka řezat hlava nehlava,ten se nejdříve pokoušel krýt rukama a pak se rozbrečel vztekem a bolestí.
,,Jestliže ve skutečnosti nic neexistuje a vše je prázdné..´´
řekl Mistr
,,odkud se tedy bere tvá bolest a vztek?´´

Žák totiž v euforii zaměnil dvě roviny abstrakcí.Na rovině tzv.atomové - neexustují hory,řeky,lidé...je jen tanec atomů na rovině jevů - toto vše existuje - ALE JE TO TAKOVÉ JAKÉ TO JE.
,,Když jsem začal studovat buddhismus...´´
řekl mistr
,,Hory byli horami,řeky byli řekami a když jsem si myslel že jsem pochopil - Hory nebyli horami,řeky řekami,ale ted,když jsem ukončil svá studia - Hory jsou opět horami a řeky řekami.´´

Neverbální vnímání vyžaduje jen dívat se na vše co vidím,poslouchat vše co slyším,pocitovat co právě cítím a to bez otázek soudů,bez hledání jakého koliv výsledku,prospěchu a to,co vnímám zároveń nepřevádět do slov a myšlenek,do symbolů skutečnosti a tak zažívat skutečnost přímo bez jejich prostřednicví,nebot´jsou mrakem,který zastřel pot,citit co cítím,vidět co vidím a slyšet co slyším a nechat vše,aby se to uspořádalo samo bez zásahu - vždyt o co to bude lepší o co to bude horší a naopak,mysl se uklidní a z dimenze iluzí vztoupí do klidu skutečnosti.Jak říkají zenový mistři:
,,Každý zásah do skutečnosti je jako přidělávat hadovi packy,barvit růže na červeno nebo učit ptáka létat.´´
Skutečnost už harmonická je - ve své takovosti,jen my sme se to ještě nenaučili vidět,protože nevidíme skutečnost,ale své myšlenky o skutečnosti.Dělám tedy to,co je třeba dělat bez snahy něco zlepšit a nebo zhoršit s plným vědomím,že není co zlepšit,ani kdo by to mohl udělat a tak postupně nacházím v každé činnosti její hluboký smysl - zázračnost nejobyčejnější denní práce - at je to zavázání tkaničky,vynesení odpadků anebo mytí nádobí..dělám tedy to,co je třeba dělat,bez snahy něco zlepšit anebo zhoršit a s plným vědomím,že není co zlepšit ani kdo by to mohl udělat a tak postupně nacházím v každé činnosti její hluboký smysl - zázračnost nejobyčejnějších denních úkonů at´je to zavázání tkaničky,vynesení odpadků anebo mytí nádobí.
Toto je realizace o kterou všechny ezoterní nauky tak usilují a která nespočívá v BUDOUCÍM dosažení čehokoli,ale v přítomném prožívání ted´a tady,aniž bychom převáděli prožitek do abstrakce slov a dvojrozměrných myšlenek.Lilie polní i ptactvo nebeské,jsou dokonalý v každém okamžiku svého bytí - zatímco člověk se na svoji dokonalost pořád jen připravuje a nebo na ni vzpomíná.Přitom každý je dokonalý,božský,takový jaký je,stačí jen odložit svou masku osobnosti - personu,jak říkali této herecké masce staří řekové,stačí jen přestat se rozhodovat mezi dvěma protiklady,protože oba jsou stejně neskutečné a tak každé rozhodnutí bude tragické.
Kdyby cokoliv bylo pouze dobré aniž by to bylo i zlé potlesk jednou rukou by byl na místě,ale jen když se protiklady dopńují zanikají ve skutečnost.
Je jedno,opravdu jedno jakou cestu zvolíme k návratu do vědomé jednoty,kterou jsme nevědomě zažívali jako rostliny,zvířata a děti,staneme se opět dětmi,ale se znalostí všech ošidostí a uskalí lidské i vesmírné hry.Vždycky je to znovuzrození dospělého dítěte,božského dítěte,,Nebudete-li jako děti,nevztoupíte do králoství nebeského.´´
Stejně jako už Freud mluvil pohrdavě o dětském,oceánském,nerozlišujícím vědomí a vyzdvihoval ego jako jako organizující princip soustředuje se většina náboženských a psychologických praktik na napravení a nebo polepšení našeho ega.
Stále jsme nepochopili co Buddha opakoval do omrzení - že není skutečné,že neexistuje,nemá biologickou,psychickou ani duchovní podstatu a je stejnou hypnotickou halucinací jako třídní boj,zisk nebo manželství.
Kdo chce zachránit duši svou- ztratí ji,ale kdo má odvahu prohlédnout neskutečnost ega,tak jako neskutečnost všech slov,pojmů a myšlenek,kdo podstoupí tuto duchovní smrt,zrodí se znovu se vším a ve všem.
Kdo umře,než umře,neumře až umře!

Abych se ale zrodil,musím umřít všem slovům,všem pojmům a myšlenkám a i těm nejvznešenějším,protože ty jsou nejsugestivnější,pokud jde ale o náš mentální svět,nespočívá celý pokrok převážně ve změně sugescí,kterým věříme a když naše víra v ně okorá,když vyprchá jejich sugestivní síla,nenazveme je pověrou a neohlížíme se po jiných zaklínadlech ? - místo duchů věříme na svaté,když svatý zevšední a zklamou,věříme fyzikálním zákonům,které postupně nahrazujeme novými.Viditelné modly sme nahradili neviditelnými,víru v duchy nahradilo náboženství,náboženství nahradila věda,ale utrpení a nemocnost se v průměru nezměnili navzdory novým sugescím,stále se radujeme a stále trpíme,trpíme v hypnotickém spánku - jen jeho indukce se mění,tak jak se mění obecný stav vědomí,forma se mění,ale podstata zůstává.Věda je náboženstvím dneška se všemi jeho dogmaty,zákony,příkazy vyžadováním poslušnosti a naprosté víry v každý momentální vědecký omyl jako by byl konečnou a absolutní pravdou,nemluvě o nepřipouštění názoru nikoho,kdo nebyl vysvětcen v příslušném oboru jeho pedanty a pokud byl a nezařadí se,je tu x komunikace.Věda sice už nevyžaduje jako fénické či astécké náboženství hekatomby krvavým obětí k viditelným modlám,ale ve stejné míře obětuje modlám neviditelným,vědeckým ideím,at už to jsou idee národa,pokroku,třídy,socialismu,rovnosti,svobody,demokracie,zisku..
Myslíte že chemické léky na jejich vedlejší učinky jen ve spojených státech umírá více lidí než na silnicích,jsou méně škodlivé než pytel zaječích paciček či jiných amuletů,našimi hosty se jimi stali jedovaté pilulky,ornáty nahradili bílé pláště,vůni kadidla a hranic smog a latina se rozředila do odborného pdytepe(umělý jazyk) přes všechen pokrok a díky vjemům,naše řeky jsou znečištěny,vzduch zamořen a jídlo otráveno.Ti,kdo se probudili z masové hypnózy,jako Buddha,Nágárdžuna nebo Kristus,jsou pronásledování,vysmíváni a jejich poselství je překrouceno v katechismech.Ano,už nevěříme v duchy,svaté,ale sme blíž skutečnosti,svobody bez iluzivních klapek a stejně iluzivních berliček...
Když se žák zeptal Buddhy o životě po smrti,odpověděl probuzený pevně a jasně.
,,Nemám žádný názor..osvobodil jsem se od všech názorů´´
 


Komentáře

1 gideony | Web | 7. září 2016 v 10:18 | Reagovat

novomanželská půjčka 2014 :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama